Alfred Redl
| Alfred Redl | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. března 1864 Lvov |
| Úmrtí | 25. května 1913 (ve věku 49 let) Vídeň |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Povolání | důstojník a špión |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Rodiče | Franz Redl |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alfred Viktor Redl (14. března 1864 Lvov – 25. května 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský vysoce postavený důstojník a zároveň ruský špión.
Život
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Otec Alfreda Redla byl hlavní drážní inspektor ve Lvově. Po maturitě Alfred Redl vstoupil do vojenské školy (kadetky) v Brně-Králově Poli.[1] Po absolvenci následoval Redlův rychlý postup, poněvadž disponoval vynikajícími organizačními schopnostmi, byl výtečným vojákem a hovořil šesti jazyky. V roce 1900 byl jmenován zástupcem náčelníka Vyzvědačského úřadu – Kundschaftstelle (KS). Zde zaváděl některé nové metody potřebné pro odhalování cizích špionů např. používání otisků prstů, fotografické dokumentace o podezřelých a odposlechy. Od roku 1912 byl náčelníkem štábu 8. armádního sboru v Praze.
Ačkoli byl vynikajícím vojákem a v rakousko-uherské armádě ho čekala slibná budoucnost, konal od roku 1905 činnost, o které se jeho nadřízení nesměli dozvědět, tehdy se totiž Redl stal ruským špiónem. Rusové totiž odhalili jeho největší slabinu – homosexualitu. Kdyby vyšlo najevo, že je homosexuál, jeho kariéra by přišla vniveč a nenašel by žádné další uplatnění, nehledě na společenské znemožnění. Rusům se navíc hodil Redlův postup do vyšších funkcí. Redl nejprve Rusům předával jména rakousko-uherských agentů působících na území carského Ruska, šifrovací systémy, plány pevností a další nejrůznější projekty. V roce 1908 upozornil carskou říši na anexi Bosny a Hercegoviny, což vedlo ke spojenectví Ruska a Srbska. Navíc Rusům předával útočné plány Rakouska-Uherska zaměřené právě proti východnímu carství. Tím značně ovlivnil začátek 1. světové války. Později vyšlo najevo, že nebyl ve spojení jen s ruskou špionáží, ale pracoval i pro špionážní služby Francie a Itálie, navíc byl ve spojení s Apisem, což byla přezdívka srbského nacionalisty Dragutina Dimitrijeviće, velitele teroristické organizace Černá ruka.
Velení rakousko-uherské armády tušilo, že nepřítel útočné plány Rakousko-Uherska zná. K odhalení Redla jim pomohla šťastná náhoda. Při kontrole dopisů objevili zásilky, ve kterých byly bez vysvětlení vyšší finanční obnosy. Obě byly adresovány jistému Nikonu Nicetasovi, háček byl v tom, že nikdo takového jména neexistoval. A tak policie nastražila na adresáta lest. U okénka, kde se vydávaly zprávy a dopisy, instalovali tlačítko, které mělo upozornit detektivy, že si někdo přišel vyzvednout zásilky účtované panu Nicetasovi, k čemuž došlo 24. května 1913. Detektivové adresáta vystopovali až do hotelu Klomser, kde odhalili, že je to s největší pravděpodobností důstojník rakousko-uherské armády Alfred Redl. Po zjištění, že jeden z nejlepších důstojníků armády je zrádcem, se v nejužším kruhu velení rozhodlo, že nesmí být pošpiněna čest armády, aféra se ututlá a Redl bude donucen k sebevraždě. Pozdě v noci téhož dne k Redlovu pokoji v hotelu Klomser dorazila čtveřice důstojníků, kterým se plukovník Redl nakonec přiznal ke zradě. Jeden člen kvarteta mu předal pistoli a všichni odešli. Dne 25. května 1913 našel ráno hotelový personál důstojníkovu mrtvolu.[2][3]
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]Egon Erwin Kisch napsal v roce 1924 knihu Der Fall des Generalstabschefs Redl (česky: Případ náčelníka generálního štábu Redla), podle této knihy byly natočeny filmy:
- Aféra plukovníka Redla (1931)
- Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl (1931)
V roce 1925 měl premiéru rakouský černobílý němý film, inspirovaný příběhem A. Redla, s názvem Oberst Redl.
Egon Erwin Kisch vydal v roce 1931 knihu Pražský pitaval, ve které je jedna kapitola věnována případu šéfa generálního štábu Redla.[2]
Životním příběhem Alfreda Redla se volně inspiroval britský dramatik John Osborne při psaní provokativní hry Můj vlastenec (A Patriot for Me, 1965). Z té pak o dvě desetiletí později vycházel maďarský režisér István Szabó, který natočil koprodukční filmové konspirační drama Plukovník Redl (1985).[4]
V díle Čest rodu televizního seriálu z dob první republiky, Četnické humoresky byl Alfred Redl zmíněn postavou hraběte Waldera v podání Radovana Lukavského. Hrabě Walder, bývalý vysoký důstojník C. k. armády zjistí, že jeho dva synové, z nichž jeden je důstojníkem čs. armády v záloze vynášejí za pomoci poštovních holubu tajné vojenské plány ze země. Při následné konfrontaci hrabě pronese: "I dluhy jsou čestnější než zrada! Zajisté víte jak skončil plukovník Redl."
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Redl, Alfred. Deutsche Biographie [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 KISCH, Egon Ervín. Pražský pitaval. Praha: Svoboda, 1968. Kapitola Případ šéfa generálního štábu Redla, s. 112–149.
- ↑ MOTÝL, Ivan. Ruský špion v Praze plukovník Redl se zastřelil. TÝDEN.cz [online]. 2013-05-27 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Letní filmová škola. Plukovník Redl [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2014-01-24]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KISCH, Egon Erwin. Pražský pitaval. Překlad Karel RICHTER. Vyd. 5., V nakl. Epocha 1. Praha: Epocha, 2008. 332 s. ISBN 978-80-87027-72-1.
- KISCH, Egon Erwin. Der Fall des Generalstabschefs Redl [ohttps://projekt-gutenberg.org/epubs-auf-einem-lesegeraet-speichern/ dostupné online]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Redl na Wikimedia Commons
- JURMAN, Olin. Poprava sebevraždou. MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska [online]. Česká citadela, s. r. o., čvc 13 [cit. 2021-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-29.
