Cordes-sur-Ciel
| Cordes-sur-Ciel | |
|---|---|
.jpg) | |
.svg) Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°3′48″ s. š., 1°57′10″ v. d. |
| Nadmořská výška | 279 m n. m. |
| Stát |  Francie |
| Region | Okcitánie |
| Departement | Tarn |
| Arrondissement | Albi |
| Kanton | Cordes-sur-Ciel |
  Cordes-sur-Ciel | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 8,27 km²[1] |
| Počet obyvatel | 879 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 106,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Paul Quilès |
| Oficiální web | mairie |
| mairie | |
| PSČ | 81170 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cordes-sur-Ciel (okcitánsky Còrdas d'Albigés) je francouzská obec nacházející se v departementu Tarn v regionu Okcitánie . Historicky a kulturně se obec nachází v oblasti Ségala, což je území rozkládající se na územích departementů Tarn a Aveyron a tvořené dlouhými břidlicovými plošinami, členité úzkými údolími.
Cordes-sur-Ciel je členem sdružení Nejkrásnější vesnice Francie. V roce 2014 byla vesnice na televizní stanici France 2 zvolena nejoblíbenější vesnicí Francouzů.
Lokace
[editovat | editovat zdroj]Cordes-sur-Ciel se nachází v severozápadní části departementu Tarn, v údolí řeky Cérou na jejím levém břehu.
 |
Mouzieys-Panens | Bournazel | | |
| Les Cabannes |  |
Saint-Marcel-Campes | ||
 Cordes-sur-Ciel  | ||||
 | ||||
| Amarens | Souel | Livers-Cazelles |
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Původně zde stál opevněný hrad, jehož pozůstatky se dochovaly až do 17. století. Během albigenské křížové výpravy byl vypálen a zničen křižáky.
Nové město vzniklo na konci albigenské křížové výpravy. Hrabě z Toulouse chtěl znovu osídlit zdevastované oblasti a především podpořit jejich hospodářský rozvoj. Cordes představoval vojenskou pevnost na severu hrabství Toulouse a strážil údolí řeky Cérou.
První dvě hradby byly postaveny během sedmi let. Původně měla bastida pouze dvě brány. V roce 1222 hrabě Raymond VII. udělil v listině privilegia budoucím obyvatelům na místě známém Puech de Mordagne. V roce 1229 je v Pařížské smlouvě Cordes uveden jako jedno z opevněných měst albigenských.
Obyvatelé sousedních vesnic, jako například Mouzieys-Panens, se podíleli na stavbě hradeb a kopání příkopů. Prozkoumání zbytků valů odhaluje, že první hradby byla postaveny z místního vápence. Později byly použity cihly a kameny ze vzdálenějších lomů.
V souladu s Pařížskou smlouvou z roku 1229 byla Jana, jediná dcera Raimonda VII., provdána v roce 1241 za Alfonse z Poitiers, bratra krále Ludvíka IX. Toulouské hrabství, dosud autonomní, bylo po smrti Alfonse a Jany připojeno zpět k francouzské koruně. Cordes nebyl nikdy dobyt, ale i tak se v roce 1370 stal francouzským územím.
Tkalcovská dílna obsazená kacířskými katary je doložena již v roce 1226 díky záznamům z výslechů inkvizice. Nepodložená legenda vypráví o vzpouře obyvatelstva proti rozhodnutí poslat místní katary na hranici, která vyústila v to, že tři inkvizitoři byli vhozeni do studny na tržnici.
Řemeslníci, kteří se usadili v novém městě, těžili z hospodářského rozmachu, který přineslo dlouhé období míru. Rodiny bohatly a postupně se z řemeslníků stávaly měšťany a obchodníky. Tyto rodiny se pak rozhodly dát najevo své bohatství jako znamení moci a začaly stavět gotické domy. Tyto budovy s podobnou architekturou kombinovaly dílny, sklady a obchody v přízemí, obytné prostory v prvním patře a podkroví ve druhém. V zadní části budovy se nacházelo nádvoří a hospodářské budovy. Tato pohodlná obydlí byla postavena mezi koncem 13. století a polovinou 14. století. Toto relativně krátké období dalo obci architektonickou jednotu. Její rozkvět od 14. do 16. století, kdy zde žilo až 5500 obyvatel.
V roce 1321 musel Cordes vykonat veřejné pokání kvůli svému odporu proti inkvizici a proti biskupovi z Albi, Bernardu de Castanet, na konci 13. století a počátku 14. století. V té době se zdejší konšelé připojili k protestnímu hnutí vedenému františkánským mnichem Bernardem Délicieuxem. Náboženské války na konci 16. století způsobily Cordesu jen malé škody. Byl napaden 9. září 1568 baronem de Paulin. V noci z 22. na 23. května 1574 pak ves odrazila útok vikomta Peyrola de Bruniquel.
Obec byla v roce 1993 oficiálně přejmenována na Cordes-sur-Ciel.
Obec je známá návštěvami významných osobností. Navštívil ji Prosper Mérimée pověřený Napoleonem III. vytvořením soupisu francouzského architektonického dědictví.
Albert Camus navštívil Cordes v 50. letech 20. století.
Režisér Hayao Miyazaki navštívil vesnici a během procházky pozoroval vesnici obklopenou ranní mlhou, která v něm vyvolávala dojem, že se na obloze vznáší hrad. Později se tím inspiroval při natáčení svého filmu Laputa: Zámek v oblacích, zejména pro úvod a plakát.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Vesnici obklopují hradby a několik bran.
- studna na tržnici hluboká 113,47 m
- Maison Grand Veneur s třípatrovou bohatě zdobenou fasádou.
- Monument du Souvenir na Place de la Bride je umělecké dílo okcitánského akvarelisty, malíře, kováře a sochaře Jeana Marca (1924-2008), který měl ve městě svou dílnu.
- Gotický kostel svatého Michaela (église Saint-Michel) převážně ze 13. století, přestavba v 15. století, zvonice ze 14. století. V interiéru se dochovaly fresky inspirované renesancí, které namaloval Gayral v letech 1841 až 1844, a několik obrazů z tohoto období (svatý Alois Gonzaga při modlitbě, Apoteóza svatého Jakuba apod.). Kostel je od roku 1922 zapsán na seznamu historických památek.
- gotická kaple sv. Kříže (Chapelle du Saint-Crucifix) z 15. století, od roku 1984 na seznamu historických památek
- Kaple sv. Jakuba (Capelette Saint-Jacques) od roku 1927 zapsána na seznamu historických památek
- Kaple trinitářů
- Kaple kláštera Notre-Dame
- Kaple svatého Jana Křtitele (Chapelle Saint-Jean)
- Klášter kapucínů z roku 1660. V roce 1826 byl dán k dispozici Institutu sester svatého Josefa z Oulias. Od roku 1975 je centrem Komunity Blahoslavenství.
- Muzeum Charles-Portal, věnované umění, historii a dědictví regionu Cordes se nachází v Porte des Ormeaux. Muzeum přibližuje architekturu a historii města Cordes a okolí od pravěku do 20. století.
- Maison du Grand Fauconnier se nachází Muzeum moderního a současného umění.
- Muzeum cukru a čokolády vystavuje přibližně sto uměleckých děl vyrobených výhradně z cukru s tématy jako je středověk, mytologie, květiny, příroda nebo technologie.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cordes-sur-Ciel na francouzské Wikipedii.
- ↑ répertoire géographique des communes. Institut national de l'information géographique et forestière. [cit. 2015-10-26].
- ↑ Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cordes-sur-Ciel na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky obce
