Gustav Bauer
| Gustav Bauer | |
|---|---|
 Gustav Bauer (1920) | |
| 2. německý říšský kancléř | |
| Ve funkci: 21. června 1919 – 26. března 1920 | |
| Prezident | Friedrich Ebert |
| Předchůdce | Philipp Scheidemann |
| Nástupce | Hermann Müller |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SPD |
| Rodné jméno | Gustav Adolf Bauer |
| Narození | 6. ledna 1870 Darkehmen, Německo(dnes Ozjorsk, Rusko) |
| Úmrtí | 16. září 1944 Berlín, Německo |
| Místo pohřbení | Zemský okres Horní Havola |
| Občanství | Pruské království a Německo |
| Choť | Hedwig Moch |
| Profese | politik a odborář |
| Náboženství | bez vyznání |
| Commons | Gustav Bauer |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gustav Adolf Bauer (6. ledna 1870, Darkehmen – 16. září 1944, Berlín) byl německý sociálně demokratický politik období Výmarské republiky, v letech 1919–1920 působil jako říšský kancléř. (V době jeho nástupu se tato funkce až do 14. srpna 1919 nazývala „ministerský předseda“.) Zastával též funkce vicekancléře (1921–1922), ministra práce (1918–1919), ministra dopravy (1920) a ministra financí (1920, 1921–1922).
Život
[editovat | editovat zdroj]Do politiky vstoupil jako odborář. V roce 1895 převzal vedení odborového svazu kancelářských pracovníků, který spoluzakládal. V roce 1908 se stal druhým předsedou Generální komise odborových svazů Německa. V roce 1912 byl prvně zvolen do parlamentu. V SPD patřil k pravicovému křídlu strany. Před první světovou válkou hlasoval pro válečné úvěry.[1]
V premiérské funkci přijal Výmarskou ústavu a měl nesnadnou úlohu ratifikovat v Německu neoblíbenou Versailleskou mírovou smlouvu. Jeho vláda přijala i řadu sociálních opatření: přerozdělila část půdy velkých statkářů mezi malé rolníky, zavedla porodné ve výši 50 marek a peněžitou pomoc v mateřství po dobu 10 týdnů od narození dítěte, zvýšila podpora v nezaměstnanosti a zavedla povinnost zřídit v každé továrně s více než 20 zaměstnanci závodní radu, která měla zajišťovat lepší komunikaci mezi dělníky a vedením podniku.
Čelil pokusu o krajně pravicový převrat (Kappův puč), po němž vláda musela opustit Berlín a nakonec rezignovala.[2] Levicové nepokoje se snažil potlačovat za pomoci freikorpsu, díky čemuž ztratil podporu odborů, které ho vyzvaly k reziznaci.[1]
V roce 1925 odešel z politiky. Po nástupu nacistů k moci byl v roce 1933 uvězněn za údajné daňové delikty, ale řízení bylo pro nedostatek důkazů zrušeno. Po propuštění z vězení se stáhl do soukromého života.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Person: Gustav Bauer. Reichsbanner Geschichte [online]. [cit. 2026-09-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gustav Bauer. Britannica.com [online]. [cit. 2026-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Bauer na Wikimedia Commons
