Isetta
| Isetta | |
|---|---|
.jpg) | |
| Výrobce | Iso Rivolta |
| Technické údaje | |
| Délka | 2 290 mm |
| Šířka | 1 370 mm |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Isetta byl dvoumístný miniautomobil vejčitého tvaru s dopředu odklopnou čelní stěnou, nahrazující dveře, italské firmy Iso – Isetta je v italštině zdrobnělinou slova Iso (malé Iso). Představen byl v listopadu 1953, masově se vyráběl převážně v zahraničí.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Renzo Rivolta, majitel výrobce elektrických topení a chladicí techniky Isothermos, které byly po skončení Druhé světové války přehnaně nákladné, založil firmu Iso a pustil se do velmi žádané výroby motocyklů. Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1949 se skútrem Iso 125 (později známým jako Isoscooter) s pohonem zadního kola řetězem s dvoupístovým jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem v uspořádání odpovídající jednotce Puch 125. V roce 1950 jej doplnil podobně úspěšný lehký motocykl Isomoto se stejným pohonem. Přibývající konkurence a nasycení trhu přimělo firmu k plánu výroby minivozu s pohonem stejné koncepce pro doplnění výroby jejích tříkolových nákladních minivozů se základy skútru.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Aerodynamický vůz vejčitého tvaru s bublinkovitými okny navrhli letečtí konstruktéři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi. Karoserii z ocelového plechu[zdroj?] nesl trubkový rám.[1] Vstup jako do lednice umožňovala dopředu s volantem odklopná čelní stěna. Nouzový výstup dovolovala stahovací plátěná střecha. Mezi dva dospělé se do minivozu vměstnalo i menší dítě.
S motorem koncepčně odpovídajícím skútru Iso 125, ovšem zdvihového objemu 236 cm³ s 9,5 koni dosahoval 2,3 m dlouhý, 1,3 m vysoký a široký vůz o pohotovostní hmotnosti 360 kg maximální rychlost 75 km/h. Poháněná zadní kola s krátkým rozchodem nepotřebovala diferenciál.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]
Automobil se až do konce 60. let 20. století stal velmi populární pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot. Ani ne ve slunné Itálii s větší oblibou skútrů a prodejní cenou příliš blízkou velkosériovému malému vozu Fiat Topolino, kde výroba cestovních Isett skončila už koncem roku 1955.[2] Spíše v zahraničí, kam Iso prodalo výrobní licenci – do Francie (Vélam), Belgie, Španělska (Iso España),[3] Anglie a Brazílie (Indústrias Romi). Nejprve ovšem do Německa, kde výrobu podivného vozu úspěšně v dubnu 1955 zahájilo a světoznámou značkou na BMW 250 Isetta další přitáhlo.[4] Byl upraven natolik, že žádné díly mezi BMW Isetta a Iso Isetta nejsou zaměnitelné.
Film
[editovat | editovat zdroj]Vůz se objevil mj. ve filmech Usměvavá tvář a Lisabonský příběh.
Isettacarro 500
[editovat | editovat zdroj]Iso Isettacarro byl lehký užitkový vůz se vzadu zkrácenou kabinou Isetty.[5][6][7][ve zdroji nenalezeno] Měl vlastní pomocný rám, prodloužený rozvor a širokou poháněnou zadní nápravou s diferenciálem.[8][ve zdroji nenalezeno] Motor se přesunul za kabinu do středu vozu mimo prostor cestujících. Mohl přepravit 500 kg nákladu.[zdroj?] Dodával se v provedení valník, uzavřená skříňová dodávka, se sklopnou korbou i v mnoha dalších.[9] V Itálii se jednalo o tak oblíbený typ, že se jich prodalo tolik jako samotné Isetty. V licenci se vyráběl ve Španělsku.[zdroj?]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kompletní podvozkový rám Isett [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Iso Isetta (1953-1958): První bublina se dočkala úspěšné kariéry pod jinou značkou. www.auto.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Iso Isetta (Spanish built) [online]. The Bruce Weiner Microcar Museum, 2008 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DVOŘÁK, Martin. BMW Isetta: Vajíčko slaví padesátku [online]. idnes.cz, 2005-03-30 [cit. 2018-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Isettacarro 500 s otevřenou kabinou [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Isettacarro 500 s naloženou Isettou [online]. [cit. 2024-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Isettacarro 500 s naloženými motocykly Iso 125, ČB fotografie [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Isettacarro 500, pohled na podvozek [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Isettacarro 500, dodávaná provedení [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Isetta na Wikimedia Commons
