Joseph Berchtold
| Joseph Berchtold | |
|---|---|
 Joseph Berchtold (1938) | |
| 2. říšský vůdce Schutzstaffel | |
| Ve funkci: 15. dubna 1926 – 1. března 1927 | |
| Kancléř | Adolf Hitler (rovněž Führer) |
| Předchůdce | Julius Schreck |
| Nástupce | Erhard Heiden |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Německá dělnická strana (1920) NSDAP (1920–1921, 1922–1945) |
| Vojenská služba | |
| Služba | Německé císařství |
| Složka | Německá císařská armáda |
| Bitvy/války | první světová válka |
| Narození | 6. března 1897 Ingolstadt, Bavorské království, Německé císařství |
| Úmrtí | 23. srpna 1962 Herrsching am Ammersee, Bavorsko, Západní Německo |
| Občanství | Německo |
| Profese | politik, ekonom a novinář |
| Ocenění | Železný kříž Řád krve |
| Commons | Joseph Berchtold |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Joseph Berchtold (6. března 1897 Ingolstadt – 23. srpna 1962 Herrsching am Ammersee) byl německý nacistický funkcionář, v letech 1926–1927 říšský vůdce Schutzstaffel. Stál u zrodu polovojenských organizací Sturmabteilung (SA) Schutzstaffel (SS).
Sloužil v první světové válce a po porážce Německého císařství vstoupil do tehdy malé krajně pravicové Německé dělnické strany (DAP). Ve straně zůstal i poté, co se přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (nacistická strana; NSDAP), a od dubna 1926 do března 1927 působil jako druhý říšský vůdce Schutzstaffel. Po své rezignaci na tuto funkci psal pro nacistické časopisy. Po konci druhé světové války byl zatčen Spojenci a později propuštěn. Zemřel v roce 1962 a byl tak poslední žijící osobou s hodností říšského vůdce Schutzstaffel a jediným, který přežil druhou světovou válku.
Mládí a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 6. března 1897 v Ingolstadtu a mezi roky 1903 a 1915 navštěvoval školu v Mnichově. Během první světové války sloužil v Bavorské armádě a na konci války dosáhl hodnosti podporučíka. Po válce vystudoval ekonomii na Mnichovské univerzitě a získal zaměstnání jako novinář.[1] Počátkem roku 1920 vstoupil do tehdy malé krajně pravicové Německé dělnické strany. Ve straně zůstal i poté, co se přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (nacistická strana; NSDAP),[2] a do svého odchodu v červenci 1921 působil jako její pokladník.[3]
Kariéra v Sturmabteilung
[editovat | editovat zdroj]V roce 1922 opět vstoupil do strany a stal se členem polovojenské organizace Sturmabteilung, která zajišťovala ochranu nacistických shromáždění.[3] Předseda strany Adolf Hitler nařídil v roce 1923 vytvořit jednotku Stabswache s cílem chránit vedení NSDAP.[4] Jednotku tvořilo osm mužů, kterým veleli Julius Schreck a Berchtold.[5] Později téhož roku byla jednotka přejmenována na Stoßtrupp-Hitler.[4]
Dne 9. listopadu 1923 se Stoßtrupp-Hitler spolu s SA a několika dalšími polovojenskými organizacemi zúčastnila pivního puče. Puč se nezdařil a skončil smrtí 16 nacistů, tří policistů a jednoho civilisty.[6] Po puči byli Hitler a další nacističtí vůdci uvězněni ve věznici Landsberg.[7] Nacistická strana a k ní přidružené organizace byly rozpuštěny a postaveny mimo zákon.[8] Berchtoldovi se podařilo uprchnout do rakouského Tyrolska. V roce 1924 jej zvláštní lidový soud v nepřítomnosti odsoudil k trestu odnětí svobody. Během svého pobytu v Rakousku se nadále podílel na chodu nacistické strany, ačkoli byla nezákonná.[3]
Když byl Hitler 20. prosince 1924 propuštěn z vězení, působil Berchtold jako okresní ředitel nacistické strany v rakouských Korutanech a vedl tamější SA.[3] Po obnovení strany 20. února 1925 do ní Berchtold opět vstoupil jako člen č. 964. V březnu 1926 se vrátil z Rakouska do Mnichova.[9] Nedlouho poté se stal šéfem SA v Mnichově.[3]
Kariéra v Schutzstaffel
[editovat | editovat zdroj]Dne 15. dubna 1926 nahradil Juliuse Schrecka ve funkci říšského vůdce Schutzstaffel, zvláštního oddílu Sturmabteilung.[10] Dne 1. března 1927 na funkci rezignoval a nahradil jej Erhard Heiden.[11]
Hodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Říšský vůdce SS – 1. listopadu 1926[1]
- SA-Oberführer – 1. ledna 1933[1]
- SA-Brigadeführer – 9. listopadu 1934[1]
- SA-Gruppenführer – 1. května 1937[1]
- SA-Obergruppenführer – 30. ledna 1942[1]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Vojenský záslužný kříž Bavorského království[12]
- Železný kříž – II. třída (1914)[12]
- Zlatý stranický odznak (1933)[13]
- Čestný prýmek starého bojovníka (1934)[12]
- Kříž cti (1934)[13]
- Řád krve (1934)[13]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Berchtold na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 6 Miller (2006), s. 92
- ↑ MCNAB, Chris. The SS, 1923-1945: the essential facts and figures for Himmler's stormtroopers. London: Amber Books 192 s. (World War II data book). Dostupné online. ISBN 978-1-906626-49-5, ISBN 978-1-906626-48-8. OCLC 430511544 S. 8, 9, 11. Dále jen „McNab“.
- 1 2 3 4 5 Miller (2006), s. 93
- 1 2 McNab, s. 14, 16
- ↑ WEALE, Adrian. The SS: a new history. 1. publ. vyd. London: Little, Brown 479 s. ISBN 978-1-4087-0304-5, ISBN 978-0-316-72723-5. S. 16. Dále jen „Weale“.
- ↑ SHIRER, William L. The rise and fall of the Third Reich: a history of Nazi Germany. New York: Simon and Schuster, 1960. 1245 s. (A Touchstone book). Dostupné online. ISBN 978-0-671-62420-0, ISBN 978-0-671-42813-6. S. 73–75.
- ↑ HAMILTON, Charles. Leaders & Personalities of the Third Reich, Vol. 1. [s.l.]: R. James Bender Publishing, 1984. ISBN 0-912138-27-0. S. 172.
- ↑ WEGNER, Bernd. The Waffen-SS: Organization, Ideology and Function. [s.l.]: Blackwell, 1990. Dostupné online. ISBN 0-631-14073-5. S. 62.
- ↑ WEALE, Adrian. The SS: a new history. 1. publ. vyd. London: Little, Brown 479 s. ISBN 978-1-4087-0304-5, ISBN 978-0-316-72723-5. S. 29, 30.
- ↑ Weale, s. 30
- ↑ COOK, Stephen; RUSSELL, Stuart. Heinrich Himmler's Camelot: pictorial/documentary ; the Wewelsburg Ideological Center of the SS, 1934-1945. Andrews, NC: Kressmann-Backmeyer 250 s. ISBN 978-0-9670443-0-9. S. 21–22.
- 1 2 3 MILLER, Michael. Leaders of the SS and German Police,. San Jose: R. James Bender, 2006. ISBN 978-93-297-0037-2. S. 94. Dále jen „Miler (2006)“.
- 1 2 3 MILLER, Michael D.; SCHULZ, Andreas. Leaders of the storm troops. Solihull, West Midlands: Helion & Company Dostupné online. ISBN 978-1-909982-87-1. OCLC 919103224 S. 272. OCLC: ocn919103224.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Berchtold na Wikimedia Commons
