Melogale
 Jezevec | |
|---|---|
_Praha_zoo_02.2011_02.jpg) Jezevec šedý (Melogale moschata) v Zoo Praha | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | lasicovití (Mustelidae) |
| Rod | Melogale Geoffroy, 1831 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Melogale (česky jezevec, toto jméno se však používá pro více rodů) je rod lasicovitých šelem, někdy řazený jakožto jediný taxon samostatné podčeledi Helictidinae.[1]
Počet druhů je relativně proměnlivý. Publikace Walker's Carnivores of the World (1995)[2] ve shodě s novější A Field Guide to the Carnivores of the World (2018)[3] uvádí čtyři druhy: jezevce šedého (M. moschata) z Ásámu až střední Číny a severní Indočíny, jezevce bělolícího (M. personata) z oblasti od Nepálu po Indočínu, jezevce hnědého (M. orientalis) z Jávy a Bali a jezevce fretkovitého (M. everetti) z Bornea. Roku 2011 byl však popsán jakožto nový druh jezevec vietnamský (M. cucphuongensis) ze severního Vietnamu, který má sympatrický areál výskytu s jezevcem šedým a bělolícím.[4] Studie z roku 2019 navrhla osamostatnění tchajwanského jezevce Melogale subaurantiaca od jezevce šedého.[5]
Jde o zvířata podobná spíše kunám než pravým jezevcům. Hmotnost dospělců se pohybuje mezi 1–3 kg, délka těla se pohybuje mezi 33–43 cm, délka ocasu pak mezi 14,5–23 cm. Jezevci rodu Melogale se vyznačují štíhlým, nízko posazeným tělem, dlouhým huňatým ocasem a také nápadným čenichem: úzkým, na špičce lysým, tělově zbarveným a značně pohyblivým. Široké tlapy jsou vybaveny dlouhými, mohutnými drápy, které z těchto šelem dělají zdatné kopáče. Zbarvení srsti se pohybuje v šedohnědých až hnědočerných odstínech. Na spodních partiích těla bývá světlejší, také podél hřbetu se táhne pruh srsti bílé či rezavé barvy, který kontrastuje s obecným zbarvením. Charakteristický rys představuje černo-bílo-žlutá obličejová maska.[2][6]
Jezevci rodu Melogale obývají jak zalesněné, tak travnaté biotopy. Jde o noční zvířata, složením jídelníčku všežravce, kteří se živí jak malými obratlovci a bezobratlými, tak ovocem. Přes den se skrývají v norách, dovedou však také šplhat a zejména na Tchaj-wanu prý díky této schopnosti odpočívají i na stromech. Samice rodí jedno až tři mláďata, v zajetí se věk těchto šelem může vyšplhat i na více než 17 let.[2] IUCN k listopadu 2025 hodnotí pět druhů jezevců rodu Melogale (s výjimkou Melogale subaurantiaca), přičemž jezevce fretkovitého, obývajícího pouze malé území v Sabahu, považuje za ohrožený druh.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla, 2018. A Field Guide to the Carnivores of the World. 2. vyd. London: Bloomsbury Wildlife. S. 11. (anglicky)
- 1 2 3 NOWAK, Ronald. Walker´s Carnivores of the World. Baltimore; London: Johns Hopkins University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 0-8018-8033-5. S. 168–169. (anglicky)
- ↑ Hunter a Barrett 2018, s. 172.
- ↑ NADLER, Tilo; STREICHER, Ulrike; STEFEN, Clara. A new species of ferret-badger, Genus Melogale, from Vietnam. Der Zoologische Garten. 2011-01-01, roč. 80, čís. 5, s. 271–286. Dostupné online [cit. 2025-11-27]. ISSN 0044-5169. doi:10.1016/j.zoolgart.2011.08.004.
- ↑ ROZHNOV, V. V.; KORABLEV, M. P.; ABRAMOV, A. V. Systematics and Distribution of Ferret Badgers Melogale (Mammalia, Mustelidae) in Vietnam: First Genetic Data. Doklady Biological Sciences. 2019-03-01, roč. 485, čís. 1, s. 47–51. Dostupné online [cit. 2025-11-27]. ISSN 1608-3105. doi:10.1134/S001249661902008X. (anglicky)
- ↑ HERÁŇ, Ivan. Kunovité šelmy. Praha: SZN, 1982. (Zvířata celého světa; sv. 9). S. 43–44.
- ↑ WILTING, A.; DUCKWORTH, J.W.; HEARN, A.; ROSS, J. Melogale everetti [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2015 [cit. 2025-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
