Minerve

Minerve
Znak
Poloha
Souřadnice	43°21′15″ s. š., 2°44′47″ v. d.
Nadmořská výška	227 m n. m.
Stát	Francie Francie
Region	Okcitánie
Departement	Hérault
Arrondissement	Béziers
Kanton	Saint-Pons-de-Thomières
Minerve
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	27,89 km²
Počet obyvatel	98 (2023)
Hustota zalidnění	3,5 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.minerve-occitanie.fr
E-mail	commune.minerve@orange.fr
PSČ	34210
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Minerve (okcitánsky Menèrba) je francouzská obec nacházející se v departementu Hérault v regionu Okcitánie.

Poloha

Minerve se nachází 10 km od města Olonzac, 28 km od Saint-Pons-de-Thomières, 32 km od Narbonne a 46 km od Béziers.

	La Livinière	Boisset	Vélieux
	La Livinière		La Caunette
		Minerve
	Siran	Cesseras Azillanet	Aigne

Dějiny

Jeskyně Aldène (známá také jako jeskyně Fauzan nebo jeskyně Coquille) se nachází 4 km proti proudu od Minerve, v obci Cesseras, v soutěskách Cesse. Byly zde nalezeny kamenné industrie podobné těm z raného tayackého a svrchního acheulénského období, stejně jako aurignacké rytiny, otisky nohou a mezolitické otisky pochodní.

U rytin byla poslední lidský činnost datována na více než 30 000 let před naším letopočtem podle rozptýlených úlomků dřevěného uhlí. Datace stejně jako styl, ale i zdejší bestiář se vykazuje totožnost s kresbami, které odpovídají prvnímu období umění v Chauvetově jeskyni.

Další stopy lidské činnosti jsou datované přibližně na 8000 let.

Jeskyně Aldene byla také hojně navštěvována během pozdní doby bronzové a rané doby železné.

Četné pozůstatky dolmenů se nacházejí na vápencových plošinách, po celém výběžku Minerve na levém břehu řeky Cesse. Pocházejí z 2. a 1 tisíciletí př. n. l.

Na vápencových plošinách obklopujících vesnici se nacházejí také dvě oppida. Oppidum La Gasque o rozloze přibližně 7 ha, na kterém lze vidět zbytky opevnění a základy chatrčí, a oppidum Cap barré de Minerve-la-Vieille, nacházející se naproti jeskyni Aldène, která byla znovu využívána v galsko-římském období.

V letech 2007-2008 v rámci renovace hradeb potvrdil archeologický výzkum, že samotné místo Minerve bylo osídleno již v prehistorického období, tedy během posledního období doby bronzové (850/725 př. n. l.), čímž se dějiny města posunuly přibližně o 1600 let zpět. Následně, po krátkém osídlení ve 2. a 1. století př. n. l. bylo místo znovu osídleno v 5. a 6. století v době Vizigótů a bez přerušení až dodnes.

Pagus minerbensis se objevuje v textech z karolínské éry. V listině z roku 836 se rozlišuje území Narbonense a předměstí Minerbense. K výběru místa pravděpodobně vedla možnost výhodné obrany. Je možné, že k této volbě došlo během muslimských nájezdů po roce 719, aby poskytly obyvatelstvu útočiště.

Jsou známa i jména některých karolínských feudálních pánů a vikomtů. První písemná zmínka o castrum menerba, se nachází v záznamu ze soudního zasedání konaného v roce 873 před opevněným místem Minerve a u oltáře Saint-Nazaire, jehož kostel se nacházel v blízkosti vesnice za předsednictví Béralda, vikomta z Minerve, a za přítomnosti Salomona, královského delegáta.

Hrad Minerve byl součástí majetku vikomtů z Béziers, jak vyplývá ze závěti Rogera I., hraběte z Carcassonne, datované rokem 1002, která uvádí, že v roce 969 obdržel od Rainarda, vikomta z Béziers, podíl na hradě Minerve. Roger I. postoupil svůj podíl na hradě svému synovi Raymondovi, který zemřel předčasně. Lze předpokládat, že další část patřila vikomtům z Béziers, ale vikomt Guilhem z Béziers, syn Rainarda, se o Minerve ve své závěti z roku 990 nezmiňuje. Ermangaud, arcibiskup z Narbonne, syn Matfreda, vikomta z Narbonne, se objevuje v záznamech o darování Minerve. Tento dar od Ermangauda, arcibiskupa z Narbonne, jeho synovci Guilhemovi je možná způsoben tím, že oblast kolem Minerve byla součástí města Narbonne. Guilhem byl pravděpodobně vnukem Rogera I. Po tomto daru se Minerve postupně dostala pod vliv hrabat z Carcassonne.

Raymond-Bernard Trencavel, vikomt z Albi a Nîmes, se oženil s Ermengardou († 1099), vikomtkou z Carcassonne, Béziers a Agde, dcerou Pierra Raymonda, hraběte z Carcassonne, a Raingardy. Podařilo se mu tím kolem roku 1066 sjednotit všechna tato panství. V roce 1068 však vzdal hold za Carcassonne a oblast Razès Raymondu-Bérangerovi, hraběti z Barcelony, který mu je poté udělil jako léno. Vikomtství Minerve se zapletlo do bojů o hegemonii mezi velkými feudálními rodinami jižní Francie.

Zároveň si opatství Saint-Pons se svým opatem Frotardem vybudovalo rozsáhlé panství nad vikomtstvím Minerve.

V roce 1209 překročily tisíce rytířů ze severní Francie a celé Evropy Rhônu, aby v Okcitánii vymýtili katarství. Křižácká armáda nejprve zaútočila na vůdce regionu, vikomta Raymonda-Rogera Trencavela, který ovládal velkou část hrabství Toulouse, vikomtství Albi, Béziers a Carcassonne. Křižáci vyplenili Béziers a poté padl Carcassonne. Raymond-Roger Trencavel byl uvězněn ve vlastním vězení. Simon z Montfortu stojící v čele křižácké armády, věděl, že aby se stal pánem země, musí dobýt vazalské hrady, které se nacházely v nepřátelském vnitrozemí regionu (Corbières a Minervois). Tak začala tzv. hradní válka (guerre de châteaux).

Minerve bylo tehdy castrum, opevněná vesnice spojená s hradem. Castrum a pagus minerbensis (oblast Minervois) spadaly pod jurisdikci pána Minerve, vikomta Guilhema. Obklopené hlubokými údolími Cesse a Brianu, vypínající se na skalnatém výběžku, se zdálo, že je nedobytné. Uprostřed měsíce června 1210 křižáci s podporou Narbonských začali obléhat Minerve. Baroni použili tehdy nejmodernější vojenskou technologii: obléhací stroje. Čtyři trebuchety (mangonely a katapulty), postavené na místě, obklopovaly a bombardovaly hradby Minerve.

Na vyprahlých vápencových plošinách začínalo léto. Obě řeky byly, jako každý rok v tomto období, zcela suché. Achillovou patou Minervy byl přístup k vodě. Jediná studna se nacházela na úpatí města, s nímž byla spojena opevněnou rampou. Pravděpodobně se nacházela na místě té, která je dodnes viditelná (studna Saint-Rustique). Simonu de Montfort se rychle podařilo zničit přístup ke studni pomocí trebuchetu umístěného nad studnou, kterým se daly házet nejen kamenné koule, ale i mrtvá zvířata, která po několika dnech hnijí a způsobují nemoci. Kolem 20. července obyvatelům Minervy začaly docházet zásoby, neměli jinou možnost než kapitulovat. Guilhem de Minerve se vydal vyjednávat. Nakonec byl donucen se bezpodmínečně vzdát. Simon de Montfort však slíbil, že ušetří životy obyvatelstva, pokud se zřeknou své víry. Guilhem poté od Simona de Montfort získal pozemky poblíž Béziers. Simon zde zanechal malou posádku a vrátil se dobývat Corbières. Později se Guilhem a poté jeho syn znovu zapojili do boje proti křižákům.

Po pětitýdenním obléhání byla Minerve zcela zničená. Nejviditelnější prvky dnes pocházejí z konce 13. století, kdy byly okcitánské pevnosti obnoveny. V roce 1271 král Filip III. definitivně připojil Languedoc k francouzské koruně a Minerve se poté stala kastelánií a sídlem guvernéra.

V roce 1355 se v Bordeaux vylodil syn anglického krále Černý princ. V čele značného vojska šířil teror až do oblasti Minerve. V roce 1363 oblast zpustošily ozbrojené bandy ze Španělska a dobyly hrad Peyriac. V roce 1364 se zmocnili Minerve, ale poté byli z obou pevností poměrně rychle vytlačeni vosky z Toulouse, Carcassonne a Beaucaire.

Postupné uklidňování okcitánských zemí (území hrabství Toulouse a rodiny Trencavelů) znamenalo konec opevněných hradů. Hranice Francouzského království se stále více posouvala na jih (za Ludvíka XIV . dosáhla k Pyrenejím). V rámci těchto hranic se feudální řád rozpadal a ustupoval kapetovskému míru. Staré hrady zastaraly. Obranné potřeby obyvatelstva se zmenšily a přesunulo se blíže k obchodním cestám, na úrodné pláně, kde byl dostatek vody. Minerve se zredukovala na malou, odlehlou vesnici uprostřed pusté, bezvodé krajiny.

V letech 1562-1598 zuřilo osm náboženských válek, které zpustošily oblast Minerve. Baroni z Rieux, blízcí rodině Montmorency, byli tehdy guvernéry královské pevnosti Minerve. Uprostřed měnících se spojenectví bojoval jistý kapitán Bacou z Pierreue poblíž Saint-Chinian v protestantském táboře, především pro svůj vlastní prospěch, proti baronu z Rieux. V únoru 1582 dobyl hrad Minerve. Na rozkaz vévody z Montmorency začalo v červenci obléhání Minerve a Bacou byl nucen ustoupit. Po udělení amnestie se připojil k Montmorencyho příznivcům. Po těchto událostech proběhla v roce 1588 na hradě Minerve rekonstrukce zahrnující výstavbu padacího mostu a opravu vstupní brány mostu mezi hradem a městem. Hrad byl následně rozebrán v roce 1636.

V roce 1889 byla dokončena výstavba radnice a školy. V roce 1896 byl ve vesnici zaveden telegraf. V roce 1901 byly dokončeny práce na silnici směrem k La Caunette. Přístup do vesnice byl plně otevřen v srpnu 1912, kdy se po třech letech prací dalo do Minerve vstoupit po 2,50 m široké silnici na 115 m dlouhém viaduktu nad řekou Cesse. Vesnice byla elektrifikována v letech 1931-1932.

Na jaře roku 1907 dosáhla vzpoura vinařů z Midi, jejíž epicentrum se nacházelo jen několik kilometrů v Argeliers, až do Minerve. V Narbonne bylo 19. a 20. června zabito 6 demonstrantů. Mezi mnoha zraněnými byl i místní občan Édouard Picou. Následujícího roku byl zvolen starostou Minerve, ale na následky zranění v roce 1910 zemřel. Během první světové války zahynulo na frontě 7 místních mužů z celkového počtu 235 obyvatel.

Zatímco během Druhého císařství došlo k počátečnímu poklesu populace, po kterém následovalo období stabilizace až do druhé světové války, teprve po osvobození se vesnice postupně vylidnila. V roce 1984 byla uzavřena škola. Několik vinařů zde zůstalo, ale postupně se činnost obce stala primárně závislou na cestovním ruchu (vinařství, restaurace, bary, řemeslné obchody, obchody s uměním a sochařstvím, antikvariáty, obchody s oblečením a čokoládou atd.). Obrovské parkoviště, postavené v roce 2007 na vápencové plošině s výhledem na vesnici, během letní sezóny musí pojmout 200 000 až 300 000 návštěvníků.

Pamětihodnosti

• hradby
• kostel Saint-Étienne z 11. a 12. století, v roce 1993 zapsán na seznam historických památek
• Barbakan
• Hrad Minerve
• kandela (hradní zeď, 13. století)
• dolní brána (konec 13. století ) a vězeňská věž
• leproserie
• viaduktový most z počátku 20. století

Galerie

• 
  Radnice
• 
  Kostel Saint-Étienne
• 
  Místní archeologicé muzeum
• 
  Viadukt vedoucí do města

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minerve (Hérault) na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Minerve na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky obce

Portály: Francie

Autoritní data	BNF: cb152567598 (data) NLI: 987007489430005171 VIAF: 168568647