Platecarpus
 PlatecarpusStratigrafický výskyt: Svrchní křída (věky santon až kampán), asi před 84 až 81 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstruovaná kostra rodu Platecarpus. | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | Scleroglossa |
| Čeleď | Mosasauridae |
| Podčeleď | Plioplatecarpinae |
| Rod | Platecarpus |
| Binomické jméno | |
| Plesioplatecarpus tympaniticus Cope, 1869 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Platecarpus („pádlovité zápěstí“) je rod pozdně křídového mořského plaza z čeledi Mosasauridae, žijícího v období pozdní křídy na území dnešní Severní Ameriky, ale také Evropy, Austrálie a Afriky.[1][2]
Historie objevu
[editovat | editovat zdroj]
Platecarpus byl formálně popsán americkým paleontologem Edwardem D. Copem v roce 1869 na základě fosilií, objevených v Kansasu.[3] Ze sedimentů souvrství Smoky Hill Chalk bylo vykopáno několik koster a jedna téměř kompletní lebka rodu Platecarpus.[4][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Plesioplatecarpus byl spíše menší až středně velký mosasaurid, jeho délka dosahovala v dospělosti přibližně 3 až 6 metrů.[6] Lovil patrně menší kořist, jako byly ryby nebo hlavonožci. Je pravděpodobné, že byli endotermní (udržovali si stálou tělesnou teplotu) a dokázali velmi rychle a obratně plavat. V některých fosiliích tohoto rodu byly objeveny i pozůstatky původních proteinů a dalších biomolekul.[7] Při těchto rozměrech byl podstatně menším mosasauridem než například vzdáleně příbuzné rody Tylosaurus nebo Mosasaurus, který dosahoval délky až kolem 17,6 metru.[8][9]
Chemický rozbor izotopů kyslíku ve fosilních zubech jednoho exempláře rodu Platecarpus a zároveň dalšího mosasaurida rodu Tylosaurus odhalil, že tito mosasauři si dokázali udržovat stálou tělesnou teplotu (byli endotermní).[10]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]
Plesioplatecarpus náležel do čeledi Mosasauridae a podčeledi Plioplatecarpinae. Mezi příbuzné rody patří taxony Plesioplatecarpus, Latoplatecarpus a Plioplatecarpus, vzdáleněji pak Selmasaurus, Angolasaurus, Ectenosaurus a Tylosaurus.[11][12][13][14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Russell, D. A. (1967). Systematics and Morphology of American Mosasaurs. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History (Yale University).
- ↑ Lingham-Soliar, T. (1994). The mosasaur "Angolasaurus" bocagei (Reptilia: Mosasauridae) from the Turonian of Angola reinterpreted as the earliest member of the genus Platecarpus. Palaeont. Z. 68 (1/2): 267–282.
- ↑ Everhart, M. J. Oceans of Kansas: A Natural History of the Western Interior Seaway. pp. 165–169
- ↑ Konishi, T.; Caldwell, M. W. (2011). Two new plioplatecarpine (Squamata, Mosasauridae) genera from the Upper Cretaceous of North America, and a global phylogenetic analysis of plioplatecarpines. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (4): 754–783.
- ↑ Buchy, M.-C.; et al. (2005). Annotated catalogue of marine squamates (Reptilia) from the Upper Cretaceous of northeastern Mexico (PDF). Netherlands Journal of Geosciences. 84 (3): 195–205.
- ↑ https://www.prehistoric-wildlife.com/species/platecarpus/
- ↑ Lindgren, J.; et al. (2010). Farke, A. A. (ed.). Convergent Evolution in Aquatic Tetrapods: Insights from an Exceptional Fossil Mosasaur. PLOS ONE. 5 (8): e11998.
- ↑ Lingham-Soliar, T. (1995). Anatomy and functional morphology of the largest marine reptile known, Mosasaurus hoffmanni (Mosasauridae, Reptilia) from the Upper Cretaceous, Upper Maastrichtian of The Netherlands. Philosophical Transactions of the Royal Society B. 347 (1320): 155–172.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Výročí obřího mosasaura. OSEL.cz [online]. 13. únor 2024. Dostupné online. (česky)
- ↑ Comans, C. M.; Tobin, T. S.; Totten, R. L. (2026). Evidence for endothermy from tooth enamel(oid) oxygen isotopes in marine predators of the Late Cretaceous Western Interior Seaway, USA. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 687: 113578.
- ↑ Simões, T. R.; et al. (2017). Mosasauroid phylogeny under multiple phylogenetic methods provides new insights on the evolution of aquatic adaptations in the group. PLOS ONE. 12 (5): e0176773.
- ↑ Leblanc, A. R. H.; et al. (2012). A new mosasaurine from the Maastrichtian (Upper Cretaceous) phosphates of Morocco and its implications for mosasaurine systematics. Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (1): 82–104.
- ↑ LeBlanc, A.; et al. (2019). Insights into the anatomy and functional morphology of durophagous mosasaurines (Squamata: Mosasauridae) from a new species of Globidens from Morocco. Zoological Journal of the Linnean Society. 186 (4): 1026–1052.
- ↑ https://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2016/01/platecarpus-beast-of-week.html
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Mehl, M. G. (1930). A new genus of mosasaurs from Mexico, and notes on the pelvic girdle of Platecarpus. Denison University Bulletin, Journal of the Scientific Laboratories. 29 (10): 383–400.
- Buchy, Marie-Céline; Eberhard Frey; Wolfgang Stinnesbeck; José Guadalupe López-Oliva (2007). Cranial anatomy of a Maastrichtian (Upper Cretaceous) mosasaur (Squamata, Mosasauridae) from north-east Mexico. Revista Mexicana de Ciencias Geológicas. 24 (1): 89–103.
- Konishi, T.; et al. (2011). New exceptional specimens of Prognathodon overtoni (Squamata, Mosasauridae) from the upper Campanian of Alberta, Canada, and the systematics and ecology of the genus. Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (5): 1026–1046.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Informace na webu mindat.org (anglicky)
