Teletex

Teletex byla textová a dokumentová komunikační služba podle specifikace F.200 Mezinárodní telekomunikační unie (ITU-T)^[1] pracující přes telefonní linky, která měla nahradit tradiční telexovou službu (službu uživatelského dálnopisu). Největšího rozšíření dosáhla ve Spolkové republice Německo, kde byla dostupná v letech 1981 až 1993 s nejvyšším počtem účastníků okolo 12000; v 90. letech 20. století však byla nahrazena elektronickou poštou; jméno Teletex však přežívá v několika atributech standardu X.500 používaných v LDAP.

Vlastnosti

Teletex byl navržen jako vylepšení standardní telexové služby. Komunikační služba telexu mezi terminály by se pomocí teletexu přeměnila na systém přenosu dokumentů mezi kancelářemi. Teletex předpokládal přímou komunikaci mezi elektronickými psacími stroji, textovými procesory a osobními počítači. Tyto jednotky měly paměť pro přenos a příjem zpráv. Použití těchto zařízení výrazně rozšířilo znakovou sadu dostupnou pro přípravu dokumentů.

Standardy

Služba Teletex a její terminály byly definovány sadou doporučení CCITT (CCITT bylo v roce 1993 přeměněno na ITU-T):

F.200: Teletexová služba;
F.201: Interoperabilita mezi službami teletex a telex;
T.60: Charakteristiky teletexového terminálu (rozložení);
T.61: Adresář znaků a kódovaných znakových sad;
T.62: Protokol strukturování dialogu na vysoké úrovni a výměny dat mezi terminály (relační a dokumentová vrstva);
T.64: Postupy zkoušení shody;
T.70: Protokol end-to-end transport (který skrývá specifika použité sítě).

Znakové sady

Kromě standardní znakové sady podporoval teletex bohatou sadu grafických symbolů a rozsáhlou sadu řídicích znaků. Sada řídicích znaků pomáhala při přípravě a reprodukci dokumentů. Umožňovaly zejména určení orientace stránky, levého a pravého okraje, svislého řádkování, umístění tiskových prvků a použití podtržení. Funkce ovládání stránky umožňovala používat pro příjem zpráv standardní papíry formátu A4 místo souvislé role papíru používané v dálnopisech.

Vysílání a příjem

Teletex byl navržen pro operace na pozadí a na popředí. Vysílání a příjem zpráv měly probíhat na pozadí bez ovlivnění práce, kterou mohl uživatel vykonávat na zařízení v popředí. Jinými slovy, uživatel mohl připravovat nový dokument, zatímco jiný dokument byl odesílán nebo přijímán. Teletex také udržoval kompatibilitu s tehdejším telexem a spolupracovat s ním. Telexové postupy vyžadovaly výměnu hlavičkových informace před vlastním přenosem dokumentu. Záhlaví se skládalo ze čtyř částí:

Část 1: ID cíle,
Část 2: ID odesilatele,
Část 3: časové razítko,
Část 4: Odkazy na dokument.

Pro ID odesilatele je 24 znaků pro identifikátor zdroje/cíle, 14 znaků pro datové a časové razítko a 7 znaků pro odkaz na dokument (který také určoval počet stránek v dokumentu). ID cíle/zdroje se skládal ze čtyř polí:

Pole 1: kód země/sítě
Pole 2: Národní účastnické číslo,
Pole 3: Vyhrazeno pro další použití,
Pole 4: Kód terminálu/vlastníka/majitele.

Tato pole měla proměnný počet znaků, maximální délka každého z polí byla 24 znaků.

Příčiny obchodního neúspěchu

Služba Teletex se na trhu neprosadila z několika důvodů:

vysoká cena používaných elektrických psacích strojů i celých teletexových terminálů
požadavek trvalé dostupnosti stanic
konkurence v podobě cenově dostupnějších faxů, které umožňovaly přenášet kopie hotových dokumentů včetně tabulek, grafů a obrázků
nástup osobních počítačů a počítačových sítí, které poskytovaly mnohem širší možnosti komunikace

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Teletex na anglické Wikipedii, Teletex na německé Wikipedii a Télétex na francouzské Wikipedii.

↑ F.200 : Teletex service (withdrawn) [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online.

Externí odkazy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] F.200 : Teletex service (withdrawn) [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online.

[1]