Claude Simon

Životopis - Claude Simon:

Claude Simon (10. října 1913, Tananarive – 6. července 2005, Paříž) byl francouzský spisovatel, obvykle řazen mezi představitele nového románu. Toto zařazení je nicméně sporné, jelikož v díle Claudea Simóna jsou velmi patrné ozvuky (mimo jiné) Marcela Prousta a Williama Faulknera. Simon do centra svých románů staví lidskou zkušenost, člověka.

Narodil se na Madagaskaru, což v té době byla francouzská kolonie, v rodině koloniálního důstojníka. Dětství prožil v jihofrancouzském Perpignanu, později studoval v Oxfordu a Cambridge. Jako dobrovolník se na straně republikánů účastnil španělské občanské války (jeho starobylá rodina měla původ právě v kraji na hranicích Francie a Španělska). Po válce se živil vinařstvím a maloval (malířství studoval), postupně se přiklonil k literatuře. Od roku 1963 se živil jako spisovatel. Do konce života však psával výtvarné kritiky a anotace. Text Vlasy Bereniky je přímým odkazem k obrazu surrealistického katalánského malíře Joana Miróa.

Po víceméně klasickém raném díle si Simon osvojil velice specifickou a komplikovanou formu zakládající se na netradiční větné skladbě, netradičním pojetí času a prolínání přítomnosti s minulostí. Tímto způsobem se pokoušel postihnout emoce respektive jejich útržkovitost. Často pracuje s autobiografickými prvky, hlavně s osobní zkušeností války, kterou promítá do různých historických konfliktů. Častým motivem jsou i rodinné mýty. Hlavním motivem však zůstává zakoušení času, stárnutí, zapomínání, mizení... Častým obrazem jeho próz jsou koně. Zastával tezi, že i fabulace je autobiografická a na otázku "jak píšete", odpovídal: "Pokouším se započít větu, pokračovat a skončit" – rozvíjení věty je však u Simona nanejvýš složitý proces: některá souvětí čítají až 1000 slov.

Jakkoliv je ve francii Simonovo dílo již kanonické, do češtiny byly (prozatím) přeloženy pouhé tři romány: Vítr (1957), Flanderská cesta (1960) a Příběh (1967) (Založil/a: japol)