Přeskočit na obsah

Litvínov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Litvínov
Centrum města
Centrum města
Znak města LitvínovVlajka města Litvínov
ZnakVlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecLitvínov
Obec s rozšířenou působnostíLitvínov
(správní obvod)
OkresMost
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel22 387 (2025)[1]
Rozloha40,70 km²[2]
Nadmořská výška338 m n. m.
PSČ436 01
Počet domů2 325 (2024)[3]
Počet částí obce12
Počet k. ú.10
Počet ZSJ32
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Litvínov
Náměstí Míru 11
436 01 Litvínov
info@mulitvinov.cz
StarostkaKamila Bláhová (ANO)
Oficiální webwww.litvinov.cz
Úřední webwww.mulitvinov.cz
Litvínov na mapě
Litvínov
Litvínov
Další údaje
Kód obce567256
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Litvínov (německy Ober Leutensdorf nebo též Leitensdorf, do roku 1949 úředně Horní Litvínov) je druhé největší město v okrese Most v Ústeckém kraji. Leží na úpatí Krušných hor, deset kilometrů severně od statutárního města Most, 35 kilometrů západně od krajského města Ústí nad Labem a přibližně sto kilometrů severozápadně od Prahy. Zaujímá rozlohu 40,70 km², má 2 186 domů a žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel. Sousedními obcemi sídla jsou Most, Klíny, Horní Jiřetín, Meziboří, Mariánské Radčice, Lom, Louka u Litvínova a Nová Ves v Horách.

Nejstarší zmínka o sídle pochází z roku 1352 pod názvem Lutwinow. Slovo pochází ze spojení starohornoněmeckých slov liut – „lid“ a wini – „přítel“, tedy Liutwin. Z něj vznikl český název L'utvín, později Litvínov.[4] Původně zde byly dvě vesnice – Horní a Dolní Litvínov s tvrzemi – dnešní město se vyvinulo z Horního Litvínova. Roku 1715 zde hrabě Jan Josef Valdštejn založil velkou manufakturu na výrobu sukna, jednu z prvních v českých zemích. Tuto událost dodnes připomíná obelisk, vztyčený ke stému výročí v roce 1815. Císař Karel VI. povýšil 7. května 1715 Horní Litvínov na městečko s právem pečeti a výročního trhu. Provozní budovy manufaktury a pohledy na místo jsou dokumentovány grafickým cyklem Antonína Birkhardta.

Pohled na ulici 9. května v roce 1911

V 19. století se v Litvínově rozvinula také hrnčířská výroba a v širokém okolí těžba hnědého uhlí. Městem byl (Horní) Litvínov prohlášen 5. srpna 1852. Roku 1901 sem byla přivedena tramvajová dráha z Mostu.

V letech 1938–1945 byl Litvínov součástí území Sudet odstoupených Německu. Roku 1939 byl v Záluží jižně od města pod názvem Sudetenländische Treibstoffwerke (STW) založen velký chemický závod na výrobu syntetického benzínu z uhlí, dnešní Unipetrol RPA.

Po válce se Litvínov stal celostátně významným střediskem chemického a textilního průmyslu, též křižovatkou dálkových ropovodů. V okolí pokračovala a dále se rozšiřovala těžba hnědého uhlí (hlubinný důl Centrum v Záluží, obří povrchové doly v okolí Bíliny, Mostu a Jirkova), které padl za oběť i původní Dolní Litvínov (koncem padesátých let zbořený). V sedmdesátých letech 20. století vybudována rozsáhlá sídliště (Pod Lesem, Hamr, Janov). Těžební a chemický průmysl vedl k velkému znečištění zdejšího ovzduší a životního prostředí.

V roce 1991 vyšlo první číslo městských novin Radnice. Dnes vychází v nákladu 6 300 kusů pod názvem Radnice – Čtrnáctideník pro Litvínov, Meziboří, Horní Jiřetín a okolí.

V roce 1996 bylo založeno litvínovské Docela velké divadlo.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 v Dolním Litvínově žilo v 182 domech 2 761 obyvatel, z nichž bylo 1 405 žen. 1 473 obyvatel (53 %) se hlásilo k československé národnosti, 1 254 k německé. Žilo zde 1 457 římských katolíků, 30 evangelíků, 8 příslušníků Církve československé husitské a pět židů.[5] Podle sčítání 1930 zde žilo v 219 domech 2 632 obyvatel. 1 355 obyvatel (51,5 %) se hlásilo k československé národnosti a 1 256 k německé. Žilo zde 1 434 římských katolíků, 51 evangelíků, 21 příslušníků Církve československé husitské a osm židů.[6]

Podle sčítání 1921 v Horním Litvínově žilo v 551 domech 9 429 obyvatel, z nichž bylo 4 866 žen. 1 921 obyvatel (20 %) se hlásilo k československé národnosti, 7 287 (77 %) k německé a dvacet k židovské. Žilo zde 8 226 římských katolíků, 235 evangelíků, 30 příslušníků Církve československé husitské a 127 židů.[5] Podle sčítání 1930 zde žilo v 708 domech 9 810 obyvatel. 2 302 obyvatel (23,5 %) se hlásilo k československé národnosti a 7 279 (74 %) k německé. Žilo zde 7 742 římských katolíků, 303 evangelíků, 48 příslušníků Církve československé husitské a 105 židů.[6]

Podle sčítání lidu, domů a bytů 2011 měl Litvínov 24 905 obyvatel, čímž pokračuje trend poklesu zahájený v devadesátých letech 20. století. 93 % obyvatel (kteří uvedli národnost) se hlásí k české národnosti, 2,8 % činí Slováci, 0,73 ;% Němci, 0,66 % Vietnamci, dále Poláci, Romové, Maďaři aj. 9,08 % obyvatel se deklarovalo jako věřící, 2,5 % jako římští katolíci. Z ekonomicky aktivního obyvatelstva bylo 16,54 % nezaměstnaných.

Vývoj počtu obyvatel a domů města Litvínov[7][8]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel 6 3427 41410 70720 47324 06523 46024 13625 52724 99026 84229 55129 09627 39724 90522 388
Počet domů 7587928961 2631 4671 5351 9452 6272 1722 1752 1182 1212 1862 2922 325

Městská správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl Litvínov rozdělen do devíti číslovaných místních částí, tzv. obvodů.[zdroj?] Dnes se některé z nich označují i arabskými čísly místo římských (např. v názvu osadního výboru Litvínov 8 – Janov[9]).

Litvínov má nyní 12 částí: Dolní Litvínov, Hamr, Horní Litvínov, Horní Ves, Chudeřín, Janov, Křížatky, Lounice, Písečná, Růžodol, Šumná a Záluží.

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 22. ledna 2001.[11]

Železniční doprava

[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava

[editovat | editovat zdroj]

Jižním okrajem Litvínova vede po obchvatu státní silnice I/27, vedoucí od Mostu a dále přes Lom směr Dubí. Z ní se v Litvínově odpojuje silnice II/271 směr Klíny a Mníšek (hraniční přechod do Německa).

Městská hromadná doprava

[editovat | editovat zdroj]

MHD v Litvínově je provozována společně se sousedním Mostem (Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova). Síť MHD je na vysoké úrovni a pokrývá celé město a jeho aglomeraci (Horní Jiřetín, Meziboří, Lom, Osek). Tramvajová doprava mezi Litvínovem a Mostem má více než stoleté trvání. Zpočátku měla podobu malodráhy o rozchodu 1 000 milimetrů, spojující starý Most, Dolní a Horní Litvínov s Janovem. Po druhé světové válce její význam klesal v souvislosti s výstavbou páteřní trolejbusové trati vedené z tzv. Osady v Litvínově kolem chemických závodů a přes původní Souš do starého Mostu. V druhé polovině padesátých let oba tyto systémy nahradila novostavba tramvajové rychlodráhy na normálním rozchodu 1 435 milimetrů v prakticky zcela nové trase. Její trasa byla v mostecké části postupně prodlužována a měněna, tak jak se celkově měnilo uspořádání města Mostu. Trolejbusy jezdily mezi Mostem a Litvínovem v letech 1946 až 1959, po vybudování normálněrozchodné tramvaje se jejich význam v původní trase ztratil, avšak jejich potenciál pro napojení okolních oblastí (Horní Jiřetín, Meziboří) i přes takové plány nebyl využit a jejich provoz ukončen.

Větší města v okruhu Litvínova:

Růžice kompasu Německo Saská Kamenice (~74,1 km) Německo Freiberg (~53,7 km) Česko Ústí nad Labem (~43,9 km) Růžice kompasu
Německo Annaberg-Buchholz (~58,3 km) Sever Česko Litoměřice (~49,6 km)
Západ   Litvínov   Východ
Jih
Česko Chomutov (~25,0 km) Česko Most (~18,2 km) Česko Bílina (~18,8 km)

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Z Litvínova pochází řada celostátně známých hudebníků či kapel – klávesista a zpěvák Lešek Semelka, chlapecká skupina Lunetic, dále např. Iva Frühlingová, Martin Maxa nebo Xavier Baumaxa. Ve městě a okolí rovněž působí řada lokálních kapel.

Zimní stadion Ivana Hlinky

Litvínov patří mezi česká města s významnou hokejovou tradicí, od šedesátých let dvacátého století se místní klub stabilně účastní nejvyšší české (případně československé) hokejové soutěže. V posledních letech HC Verva Litvínov v hokejové Extralize postupuje do play-off zhruba v polovině případů. V NHL působilo 26 litvínovských odchovanců – nejvíce ze všech klubů v České republice a na počet obyvatel i nejvíce z celého světa.[zdroj?] Mezi nejvýznamnější hokejové osobnosti spjaté s Litvínovem patří Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Robert Reichel, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, dále Viktor Hübl, Robert Kysela, Michal Trávníček či František Lukeš. V sezoně 2014/2015 tým vyhrál českou hokejovou extraligu.[12] Své domácí zápasy odehrává na zimním stadionu Ivana Hlinky s kapacitou 6 011 diváků.

Dále zde působí FK Litvínov, který hraje v Přeboru Ústeckého kraje. Ve florbalových soutěžích působí SK Bivoj Litvínov.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Litvínově.
  • Raně barokní děkanský kostel svatého Michaela archanděla je jednolodní stavba s dvouvěžovým hlavním průčelím. Kostel postavený v letech 1685–1694 navrhl významný francouzský architekt Jan Baptista Mathey.
  • Barokní zámek v Horním Litvínově je čtyřkřídlá stavba z roku 1732 (zřejmě z okruhu F. M. Kaňky). V zámku se nachází muzeum.
  • stará radnice z roku 1789
  • barokní děkanství z 18. století
  • barokní trojiční sloup a socha Samsona ve Voigtových sadech
  • Barokní trojkřídlý janovský zámek
  • Valdštejnská hrobka – empírová stavba z dvacátých let 19. století na bývalém hřbitově
  • areál bývalé hornické ozdravovny (později poliklinika) z období druhého rokoka
  • Hlubinný uhelný důl Julius III – Podkrušnohorské technické muzeum v části Růžodol
  • řada secesních domů ve Smetanově a Tržní ulici
  • nová radnice ze druhé poloviny třicátých let 20. století
  • zajímavě řešený urbanistický soubor domů z období nacistické okupace ve čtvrti Osada
  • obytný Kolektivní dům (tzv. Koldům) z let 1949 až 1958 (Václav Hilský, Evžen Linhart) je významnou stavbou padesátých let 20. století tohoto druhu
  • textilní továrna RICO v Šumné, příklad industriální architektury druhé poloviny 19. století
  • Mostecká (Janovská) přehrada z roku 1914
  • Rieckenova vila je památkově chráněná budova v Litvínově. Je součástí areálu bývalé textilní továrny Marbach & Riecken v údolí Bílého potoka v litvínovské městské části Šumná.

Obyvatelé

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Statistický lexikon obcí - 2024. Český statistický úřad. 29. listopadu 2024. Dostupné online.
  4. ↑ LUTTERER, Ivan. Původ zeměpisných jmen : etymologický slovník 1000 vlastních jmen, zemí, měst a přírodních objektů z celého světa. [s.l.]: MF OCLC 2987123
  5. 1 2 Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s.
  6. 1 2 Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 223.
  7. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-12]. S. 406, 407, záznam 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15.
  8. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
  9. ↑ Osadní výbor městské části Litvínov 8 – Janov [online]. Město Litvínov [cit. 2017-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-30.
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 605.
  11. ↑ Udělené symboly – Litvínov [online]. 2001-01-22 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
  12. ↑ Hokejový Litvínov se dočkal: historický titul mu vystřelil Lukeš. iDNES.cz [online]. 2015-04-23 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]