Přeskočit na obsah

Oleg Blochin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oleg Blochin
Narození5. listopadu 1952 (73 let)
Kyjev
ObčanstvíSovětský svaz a Ukrajina
Povolánífotbalista, fotbalový trenér a politik
OceněníZlatý míč (1975)
mistr sportu SSSR mezinárodní třídy
Řád knížete Jaroslava Moudrého 4. třídy
Řád knížete Jaroslava Moudrého 3. třídy
Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
ChoťIrina Deriugina
DětiIreesha
RodičeVladimir Blokhin a Kateryna Adamenko
Funkceukrajinský poslanec (1998–2002)
ukrajinský poslanec (2002–2006)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 1972 SSSR
Bronzová medaile LOH 1976 SSSR
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1974/1975 FK Dynamo Kyjev
Zlatá medaile 1985/1986 FK Dynamo Kyjev
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1975 FK Dynamo Kyjev

Oleg Blochin (ukrajinsky Олег Володимирович Блохін, Oleh Volodymyrovyč Blochin * 5. listopadu 1952, Kyjev, Ukrajinská SSR – dnes Ukrajina) je bývalý ukrajinský fotbalista, sovětský reprezentant, bývalý ukrajinský politik (dvakrát zvolen do ukrajinského parlamentu) a fotbalový trenér.

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Celá jeho hráčská kariéra je spojena s Dynamem Kyjev, kde působil v letech (1969–1988). Odehrál 433 zápasů, ve kterých vstřelil 211 gólů. Svoji hráčskou kariéru zakončil v druhodivizním Vorwärts Steyr s bilancí 41 zápasů a 9 gólů a v kyperském Aris Limassol, zde se čísla zastavila na 22 zápasech a 5 gólech .

Ve své době patřil mezi nejrychlejší hráče, dokázal zaběhnout 100 m za 10,8 s.

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační kariéru zahájil v roce 1972. Poslední zápas odehrál jako 36letý v roce 1988.

Jako reprezentant Sovětského svazu nastoupil celkem sedmkrát proti týmu bývalého Československu a vstřelil 2 góly. V živé paměti zůstává památné utkání 29. listopadu 1981. Československá reprezentace tehdy remizovala v Bratislavě se SSSR 1:1, což jí v posledním utkání kvalifikace posunulo na mistrovství světa do Španělska. Sověti měli před zápasem jistý postup a bratrské pomoci sousedovi z východního bloku se příliš nebránili. Dokumentoval to tenkrát i Blochin, který neskrýval zděšení, když ve 14. minutě na těžkém terénu střelou zdálky zaskočil brankáře Zdeňka Hrušku. Jenže Rostislav Vojáček za dalších dvacet minut zblízka vyrovnal a pak už zápas v klidu dospěl k potřebné remíze.

V reprezentaci SSSR sehrál 101 zápasů a vstřelil 35 gólů.

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
  • mistr Vyšší ligy SSSR 1971, 1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1985, 1986
  • vítěz Sovětského fotbalového poháru 1974, 1978, 1982, 1985, 1987
  • vítěz Superpoháru UEFA 1975
  • vítěz PVP 1974/75, 1985/86
  • vítěz Zlatého míče 1975 [1]
  • Fotbalista roku SSSR 1973, 1974, 1975
  • Fotbalista roku Ukrajiny 1972, 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1978, 1980, 1981
  • král ligových střelců SSSR 1972, 1973, 1974, 1975, 1977
  • nejlepší střelec Poháru vítězů pohárů 1986
  • nejlepší ukrajinský fotbalista minulého století
  • člen UEFA Jubilee 52 Golden Players.[2][3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ European Footballer of the Year (Ballon d'Or), RSSSF.com, cit. 25. 3. 2013 (anglicky)
  2. ↑ Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
  3. ↑ The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oleg_Blochin&oldid=25413301“