Semenné rostliny

Semenné rostliny
	Borovice kleč (Pinus mugo)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Nadoddělení	semenné rostliny (Spermatophyta);
oddělení
	†kapraďosemenné(Lyginodendrophyta); †Cordaitophyta; cykasorosty (Cycadophyta); jinany (Ginkgophyta); jehličnany (Pinophyta); liánovce (Gnetophyta); krytosemenné (Magnoliophyta) jednoděložné (Liliopsida); nižší dvouděložné (Magnoliopsida); vyšší dvouděložné (Rosopsida); ;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semenné rostliny (Spermatophyta), dříve též jevnosnubné (Phanerogamae)^[1], je skupina, která zahrnuje všechny rostliny, které produkují semena. Opakem jsou výtrusné rostliny (Sporophyta), dříve nazývané též tajnosnubné (Cryptogamae).^[2] Semenné rostliny se zařazují do skupiny cévnatých rostlin, které patří do podříše vyšších rostlin.

K semenným rostlinám patří tyto recentní skupiny, většinou označované jako oddělení, v systémech respektujících APG zpravidla ponížené na řády:

cykasorosty (Cycadophyta)
jinany (Ginkgophyta) s jediným přežívajícím druhem jinanem dvoulaločným
jehličnany (Pinophyta) včetně liánovcotvarých (dříve samostatné oddělení Gnetophyta)
krytosemenné (Angiospermae/Magnoliophyta)

a několik dalších, již vyhynulých skupin, často spojovaných do parafyletického oddělení kapraďosemenné (Pteridospermatophyta):

†Arberiopsida/Clealopsida
†Axelrodiopsida
†Callistophytopsida
†Caytoniopsida
†Cycadeoideopsida/Bennettitopsida
†Dictyopteridiopsida/Glossopteridopsida/Ottokariopsida
†Lyginopteridopsida
†Moresnetiopsida
†Pachytestopsida/Medullosopsida
†Peltaspermopsida
†Pentoxylopsida
†Phasmatocycadopsida.

Starší členění

Zejména ve starších zdrojích se lze setkat i s vyššími taxony semenných rostlin, na které byla původně skupina členěna, ale z pohledu současného poznání jsou však (s výjimkou krytosemenných) problematické svým vymezením, nerespektujícím přirozenou příbuznost (monofyletismus):

kapraďosemenné v širším pojetí (†Lyginodendrophyta/Lyginopteridophyta + Cycadophyta + †Cycadeoideophyta/Bennettitophyta …; v současném pojetí †Pteridospermatophyta),
nahosemenné (původně jinany a jehličnany bez liánovců; v současném pojetí Gymnospermae),
obalosemenné (Gnetophyta, v současném pojetí součástí jehličnanů v širším smyslu),
krytosemenné (Angiospermae/Magnoliophyta).

Evoluce

Spermatophyta

Angiospermae

(krytosemenné)

Gymnospermae

	Cycadales (cykasotvaré)

	Gingkoales (jinanotvaré)

	Pinales (borovicotvaré)

	Gnetales (liánovcotvaré)

Cupressales (cypřišotvaré)

(nahosemenné s.l.)

Problém dobře podložené podoby fylogenetického stromu semenných rostlin zatím (2026) není vyřešen. Novější (ne starší než 15 let) studie založené na molekulárních datech (tedy vycházející pouze z recentních taxonů) zpravidla ukazují dvě hlavní vývojové větve krytosemenných a nahosemenných. Zatímco u krytosemenných lze fylogenetický strom na základě molekulárních dat i díky projektu APG IV vcelku solidně rekonstruovat, u nahosemenných je situace složitější a méně ustálená. Jako jednu z lépe podložených hypotéz lze uvést bazální odvětvení společného kladu cykasů a jinanů, a ve zbývající linii jehličnanů (v širším smyslu) rozdělení na cypřišotvaré a společný klad borovicotvarých a liánovcotvarých (hypotéza Gnepine; v konkurenční hypotéze Gnetifera jsou liánovce sesterskou větví všech recentních jehličnanů).^[3]

Situace se však komplikuje se zahrnutím fosilních skupin vzhledem k jejich velké diverzitě a použitelnosti pouhých morfologických znaků. Vzájemná příbuznost vyhynulých semenných rostlin, jejich přímí předchůdci i návaznost krytosemenných a jednotlivých hlavní větví nahosemenných na vyhynulé skupiny tak zůstává nerozhodnuta, všechny komplexní fylogenetické studie selhaly při snaze tyto vztahy vyřešit. Problémem zůstává matice použitých znaků, jejich váhy, uvážení momentů speciací i možných hybridizací. Studie z r. 2026 souhrnně představuje 18 z nich a ukazuje jejich rozdílnosti a nekompatibility, navíc přidává novou, zpracovanou s odlišnými předpoklady a metodikami. Podle ní vývoj semenných rostlin probíhal ve třech liniích. Od společného předka jedné z nich jsou odvozeny cykasy a jinany a patří k nim i Vladimariales a asi i Leptostrobales; druhá linie vede k jehličnanům a liánovcům a patří do ní kordaity a asi i benetity, Callistophytales, Peltaspermales, Gigantopteridales, Glossopteridales, Umkomasiales; třetí pak vede ke krytosemenným a patří k ní i Petriellaeales a Caytoniales.^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spermatophyte na anglické Wikipedii.

↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník, J-Pri. Praha : Academia 1981. S. 42.
↑ Ilustrovaný encyklopedický slovník, Pro-Ž. Praha : Academia 1981. S. 536.
↑ LIU, Guo-Qing; LIAN, Lian; WANG, Wei. The Molecular Phylogeny of Land Plants: Progress and Future Prospects. S. 782. Diversity [online]. 2022-09-21 [cit. 2026-09-17]. Roč. 14, čís. 10, s. 782. Dostupné online. doi:10.3390/d14100782. (anglicky)
↑ RENNER, Susanne S; GRIMM, Guido W; SOKOLOFF, Dmitry D. Surviving ancestors, hard polytomies, and seed plant evolution. S. 1613–1619. Evolution [online]. Oxford University Press, 2026-08-17 [cit. 2026-09-17]. Roč. 80, čís. 8, s. 1613–1619. Dostupné online. ISSN 1558-5646. doi:10.1093/evolut/qpag087. PMID 42101906. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu semenné rostliny na Wikimedia Commons
Téma Semenné rostliny v Polytematickém strukturovaném hesláři Národní technické knihovny

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Ilustrovaný encyklopedický slovník, J-Pri. Praha : Academia 1981. S. 42.

[2] Ilustrovaný encyklopedický slovník, Pro-Ž. Praha : Academia 1981. S. 536.

[Liu_2022-3] LIU, Guo-Qing; LIAN, Lian; WANG, Wei. The Molecular Phylogeny of Land Plants: Progress and Future Prospects. S. 782. Diversity [online]. 2022-09-21 [cit. 2026-09-17]. Roč. 14, čís. 10, s. 782. Dostupné online. doi:10.3390/d14100782. (anglicky)

[Renner_2026-4] RENNER, Susanne S; GRIMM, Guido W; SOKOLOFF, Dmitry D. Surviving ancestors, hard polytomies, and seed plant evolution. S. 1613–1619. Evolution [online]. Oxford University Press, 2026-08-17 [cit. 2026-09-17]. Roč. 80, čís. 8, s. 1613–1619. Dostupné online. ISSN 1558-5646. doi:10.1093/evolut/qpag087. PMID 42101906. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]