Přeskočit na obsah

Stichovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stichovice
pomník padlým v I. světové válce
pomník padlým v I. světové válce
Lokalita
Charaktervesnice
ObecMostkovice
OkresProstějov
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°28′25″ s. š., 17°2′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel570 (2021)[1]
Katastrální územíStichovice (3,96 km²)
PSČ798 02
Počet domů223 (2021)[2]
Stichovice
Stichovice
Další údaje
Kód k. ú.699888
Kód ZSJ099881
Geodata (OSM)OSM, WMF
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stichovice jsou vesnice a základní sídelní jednotka obce Mostkovice v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. Do roku 1949 měly vlastní samosprávu.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy

[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Stichovic, Mostkovic a v jejich okolí byla v minulosti učiněna řada archeologických objevů z období lidu kultury s lineární keramikou (volutovou),[3] která tato místa osídlila přibližně na sedm století.[4] Další nálezy patří lidu kultury se šňůrovou keramikou, lidu únětické kultury a z období doby železné.[3] Některé z objevených artefaktů jsou uloženy v prostějovském muzeu. Významnou měrou se na zmíněných archeologických pracích podílel Antonín Gottwald.[5][6]

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o Stichovicích pochází z 11. století, konkrétně z roku 1078, kdy je ves připomínána jako majetek kláštera Hradisko u Olomouce.[7] Roku 1131 patří k výčtu vesnic, které dle listiny biskupa Jindřicha Zdíka patří k olomoucké kapitule a obec odváděla poplatky dnes již neexistujícímu kostelu svatého Petra v Olomouci.[8][9]

Část Stichovic s poplužním dvorem a krčmou vlastnili místní zemané s predikátem ze Stichovic, doloženi ve 14. a 15. století, kteří taktéž vlastnili majetky ve Sněhoticích a Domamyslicích.[10][11]

Roku 1371 je ve Stichovicích prvně doložen mlýn, který spolu s jedním poplužním dvorem koupil Václav z Kravař a Strážnice od Vítka ze Stichovic. Část vesnice s druhým poplužním dvorem vlastnili místní zemané nadále, část Kravařové podstoupili drobné šlechtě. Stichovice se tak pevně staly součástí plumlovského panství, což dokládá i závět Jiřího z Kravař roku 1466, který byl posledním mužským členem svého rodu.[12]

Novověk

[editovat | editovat zdroj]

Od konce 15. století vlastnili Stichovice v rámci plumlovského panství Pernštejnové. Ti byli ve svých počátcích tolerantní k Jednotě bratrské, kdy Jan z Pernštejna roku 1532 potvrdil zřízení bratrského domu ve Stichovicích a odpustil jej od placení daní. Avšak od nástupu Vojtěcha z Pernštejna, jeho samotného stoupence podobojí, se vzájemné vztahy zhoršovaly.[13]

V 16. století byl ve Stichovicích panský dvůr, který vlastnil společně s ostatním majetkem v obci od roku 1599 Karel I. z Lichtenštejna. Ten nechal dvůr s mlýnem rozšířit. Na štítové zdi budovy je dodnes umístěný rodový erb Lichtenštejnů z 18. století.[14] Dvůr byl Lichtenštejnům roku 1924 vyvlastněn v rámci pozemkové reformy.[14]

V roce 1949 byly Stichovice v rámci zemské reorganizace spojeny se sousedními Mostkovicemi, od roku 1952 definitivně připojeny jako místní osada Mostkovic.[15]

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 byly Mostkovice (a s nimi i Stichovice) připojeny k Prostějovu jako jedna z jejich místních částí města,[16] 24. listopadu 1990 se Mostkovice osamostatnily, Stichovice zůstaly jejich součástí.

Místopis

[editovat | editovat zdroj]

Poloha obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází v okrese Prostějov, západně od Prostějova a východně od Plumlova. Na jihozápadní straně sousedí s plumlovskou přehradou a na severu Stichovic se nachází stichovické letiště vybudované před druhou světovou válkou. Leží na březích říčky Hloučely.[15]

Historické jádro obce se nachází kolem kaple svatých Andělů strážných, přibližně od bývalého Umlaufova mlýnu podél obou stran dnešní Stichovické ulice, přičemž se stáčelo na ulici Ohrozimskou. Druhý mlýn s poplužním dvorem, později přebudovaný Lichtenštejny, se nacházel na jih od obce. Na západ od Stichovic ležel Valchovský rybník (zvaný též Vítkovský či Stichovický rybník), který patřil do katastru obce spolu se samotou Zlechov.[17]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1834 při 56 domech žilo 387 obyvatel, v roce 1869 to bylo již 407 obyvatel, roku 1890 čítal počet domů 90 a obyvatel 533, roku 1921 ve Stichovicích žilo 668 obyvatel ve 130 domech a v roce 1930 se počet domů zvýšil na 143, obyvatel na 738. Obec měla dle sčítacích údajů ráz téměř výhradně český a římskokatolický.[15]

Převážná část obyvatel obce se živila zemědělstvím, část pracovala jako domácí krejčí, mnohdy obojí.[15] V katastru obce se nacházela pila (založena roku 1920), kamenolom založený roku 1911, dvě hospody, obchod a drobní řemeslníci (kolář, kovář ap.), pekárna při Umlaufově mlýnu. Již od roku 1923 fungovala obecní knihovna, roku 1927 spolek dobrovolných hasičů zřídil kino a zpevněná silnice mezi Prostějovem a Plumlovem, vedoucí i přes Stichovice, byla postavena roku 1931.

Elektrifikace byla zavedena roku 1926 připojením na síť Středomoravských elektráren Přerov. Četnickou stanici měly Stichovice od roku 1912, která byla roku 1948 změněna na stanici SNB. Ovšem i přes svoji rozlehlost neměla obec vlastní školu, ta, pošta i fara se nacházely v sousedních Mostkovicích. Soudně i územně politicky patřily Stichovice pod Plumlov.[15][18]

Počet mlýnů je v katasru obce k roku 1911 uvedeno v počtu tří (stichovický, zlechovský a umlaufův), roku 1930 dva a roku 1939 pouze jeden. Oba posledně jmenované musely ustoupit stavbě plumlovské přehrady. Umlaufůn mlýn přišel v důsledku budování tohoto vodního díla o zdroj vody, za což byl mlynář Adolf Umlauf od státu odškodněn. Mlýn přešel na parní pohon, ale pro svoji činnost sloužil jen do roku 1931, kdy byl přestavěn na byty. Zlechovský mlýn byl zcela zrušen již roku 1914 a v roce 1932 zaplaven.[15][11][19]

V obci vzniklo několik spolků. Nejvýznamnější byl spolek hasičský, založený roku 1889, který si roku 1929 za přispění obce postavil novou budovu. Dále to byly roku 1919 spolky rybářský a Domovina, čtenářský spolek založený roku 1883 v období první světové války přerušil svoji činnost.

Významné stavby v okolí obce

[editovat | editovat zdroj]

Vodní nádrž Plumlov

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vodní nádrž Plumlov.

Nejvyznamnější stavbou v okolí Stichovic je přehradní nádrž Plumlov, zvaná též plumlovská přehrada. Vznikla spojením obou rybníků (zlechovský a stichovský) a zaplavením luk za Zlechovským rybníkem směrem k Plumlovu. S budováním samotného vodního díla se započalo v srpnu roku 1912,[20] avšak válečné události neumožnily stavbu dokončit. Od roku 1921 se na výstavbě pokračovalo. Když v roce 1933 byla nádrž napuštěna vodou,[21] začalo být její okolí vyhledávaným turistickým cílem, včetně možnosti zapůjčení loděk. V okolí přehrady začaly vykupovat pozemky prostějovští podnikatelé.[22]

Stichovické letiště

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 stát odkoupil pozemky severně od Stichovic, kde bylo postupně vybudováno výcvikové letiště a dokončeno roku 1937. Za nacistické okupace sloužilo k výcviku letců wehrmachtu, po skončení druhé světové války přešlo opět pod správu Československé republiky jako vojenské letecké učiliště. Od roku 1960 přestalo letiště plnit svůj účel pro nevyhovující stav, po roce 1989 slouží civilním účelům.[23][24]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Na bývalé návsi se nachází hranolovitá kaple zasvěcena svatých Andělů strážných se zvonicí.[25] Byla postavena v roce 1793, koncem 19. století opravena a v roce 1991 získala současnou podobu.[8] Na pravé straně od vchodu se nachází pamětní deska s textem:

V této obci, ve Stichovicích č. 49, se narodil 20. 7. 1888 prelát Msgre ThDr. František Cinek apoštolský protonotář, první rektor University Palackého, profesor a děkan Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci, vychovatel kněžského dorostu, životopisec Antonína C. Stojana a významný pracovník cyrilometodějského unionizmu na Velehradě.

Rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. 1 2 JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská II, Olomoucký kraj, Okres plumlovský. Brno: Musejní spolek, 1933. 276 s. Dostupné online. Kapitola Plumovsko v pravěku, s. 14–16.
  4. ↑ GRŮZOVÁ, Ludmila. Prostějov, dějiny města 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. Dostupné online. ISBN 80-238-6241-3. Kapitola Neolit - mladší doba kamenná, s. 29.
  5. ↑ FOJTÍK, Pavel. Mohylová kultura střední doby bronzové na Prostějovsku I.: katalog nálezů. Brno: Musejní spolek, 2015. 235 s. ISBN 978-80-86399-40-9.
  6. ↑ GOTTWALD, Antonín. Můj archeologický výzkum. Prostějov: Městské museum v Prostějově, 1931. 164 s. Dostupné online.
  7. ↑ GRŮZOVÁ, Ludmila. Prostějov, dějiny města 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. Dostupné online. ISBN 80-238-6241-3. Kapitola K nejstarším dějinám Prostějova, s. 51.
  8. 1 2 Historie obce. Obec Mostkovice [online]. Dostupné online.
  9. ↑ Mostkovice. Po stopách Lichtensteinů na jižní Moravě a dolním Rakousku [online]. [cit. 2025-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  10. ↑ GRŮZOVÁ, Ludmila. Prostějov, dějiny města 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. Dostupné online. ISBN 80-238-6241-3. Kapitola Domamyslice, s. 242.
  11. 1 2 JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská II, Prostějovský okres II, Sv. 60, Dějiny Prostějova. Brno: Musejní spolek, 1938. 480 s. Dostupné online. S. 302.
  12. ↑ JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská II, Olomoucký kraj, Okres plumlovský. Brno: Musejní spolek, 1933. 276 s. Dostupné online. Kapitola Jednotlivé obce | Bývalé fideikomisní panství plumlovské, s. 51.
  13. ↑ GRŮZOVÁ, Ludmila. Prostějov, dějiny města 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. Dostupné online. ISBN 80-238-6241-3. Kapitola Víra jako motivace i zdůvodnění, s. 116.
  14. 1 2 Pansky dvůr. Hrady.cz [online]. [cit. 2025-08-30]. Dostupné online.
  15. 1 2 3 4 5 6 BARTOŠ, Josef. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Ostrava: Profil, 1976. 350 s. Dostupné online. Kapitola Stichovice, s. 99.
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 II.díl [online]. ČSÚ. S. 496. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1.
  17. ↑ JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská II, Olomoucký kraj, Okres plumlovský. Brno: Musejní spolek, 1933. 276 s. Dostupné online. Kapitola Zdichovice, s. 159–163.
  18. ↑ BOČKOVÁ, Magda. Inventáře a katalogy Státního okresního archivu Prostějov. PROSTĚJOV: SOkA Prostějov, 2012. 7 s. Dostupné online.
  19. ↑ ŠIMEK, Rudolf (administrátor). Vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2025-8-12]. Dostupné online.
  20. ↑ Pamětní kniha obce Stichovic u Prostějova. [s.l.]: [s.n.] 183 s. Dostupné online. S. 7.
  21. ↑ VD Plumlov - Povodí Moravy. www.pmo.cz [online]. [cit. 2025-09-10]. Dostupné online.
  22. ↑ Pamětní kniha obce Stichovic u Prostějova. [s.l.]: [s.n.] 183 s. Dostupné online. S. 181–182.
  23. ↑ Deltaklub Stichovice. www.deltaklub.cz [online]. [cit. 2025-8-12]. Dostupné online.
  24. ↑ Letiště Ohrozim. Vrtulník.cz [online]. [cit. 2025-8-12]. Dostupné online.
  25. ↑ TKADLÍČEK, Vojtěch. Mostkovice 1993 Tři jubilea. 1. vyd. Olomouc: [s.n.], 1993.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stichovice&oldid=25862882“