Přeskočit na obsah

Taygeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Taygeta (19 Tauri)
Taygeta (100x100)
Poloha Taygety v souhvězdí Býka
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíBýk (Taurus)
Rektascenze03h 45m 12,495s
Deklinace+24°28′02,21″
Vzdálenost(444±4) ly
((136,2±1,2)[1] pc)
Zdánlivá hvězdná velikost4,30[2]
Fyzikální charakteristiky
Taygeta (19 Tauri Aa)
Typ proměnnostipravděpodobně SPB
Spektrální typB6 IV[2]
Hmotnost(4,41±0,09) M☉
Poloměr(4,36±0,14) R☉
Povrchová teplota(13 696±222) K
Rychlost rotace(105±16) km/s (v sin i)
Označení
Henry Draper CatalogueHD 23338
Bonner DurchmusterungBD +24° 547
Bright Star katalogHR 1145
2MASS2MASS J03451250+2428021
SAO katalogSAO 76140
Katalog HipparcosHIP 17531
Katalog TychoTYC 1803-1585-1
General CatalogueGC 4486
Bayerovo označeníq Tau
Flamsteedovo označení19 Tau
SynonymaHII 563, WDS J03452+2428A
Databáze
SIMBADdata (19 Tauri A)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Taygeta je vlastní jméno hvězdy 19 Tauri Aa, hlavní složky systému 19 Tauri (také q Tauri), který patří do otevřené hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. Jméno se podle Mezinárodní astronomické unie vztahuje právě na tuto složku.[3] Jasná složka 19 Tauri A má blízkého průvodce prokázaného při zákrytech Měsícem; přesné uspořádání soustavy však zůstává nejisté.[4][5]

Společná zdánlivá hvězdná velikost nerozlišené dvojice v pásmu V je 4,30 mag.[2] Vzdálenost Plejád, a tedy přibližně i Taygety, činí (136,2±1,2) pc, tedy (444±4) světelných let. Jde o vzdálenost hvězdokupy určenou rádiovou interferometrií, nikoli o individuální měření Taygety.[1]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní složka má spektrální klasifikaci B6 IV. Označení IV odpovídá spektrální třídě svítivosti podobrů. Pro hlavní složku jsou uváděny efektivní teplota (13 696±222) K, hmotnost (4,41±0,09) M☉ a poloměr (4,36±0,14) R☉. Projektovaná rovníková rotační rychlost v sin i činí (105±16) km/s.[2]

Fotometrická měření družice Kepler v rámci mise K2 odhalila nízkoamplitudovou proměnnost s několika frekvencemi. Studie z roku 2017 ji vykládá jako pravděpodobné neradiální pulzace pomalu pulzující hvězdy typu B (SPB).[2]

Násobnost

[editovat | editovat zdroj]

Blízký slabší průvodce byl potvrzen pozorováním zákrytů hvězdy Měsícem dne 20. prosince 1988 a 19. září 1989, jejichž rozbor byl zveřejněn v roce 1994. Průvodce byl v infračerveném pásmu K přibližně o 2,4 mag slabší než hlavní hvězda. Při prvním zákrytu byla naměřena projekce úhlové vzdálenosti složek (0,0777±0,0005)″; jde o projekci do směru pohybu měsíčního okraje, nikoli o velkou poloosu oběžné dráhy.[4]

Při modelování záření systému ve studii z roku 2017 byl pro průvodce použit rozdíl jasností v pásmu K 2,5 mag a efektivní teplota 8 306 K. Tato teplota je předpokladem modelu, nikoli nezávislým měřením průvodce.[2]

Starší spektroskopická práce z roku 1965 navrhla oběžnou dobu 1 313 dní, další pozorování však tuto dráhu nepotvrdila. Rozbor dlouhodobých měření radiálních rychlostí zveřejněný v roce 2020 původní dráhu vyloučil a navrhl předběžnou dráhu s periodou přibližně 8,7 roku. Její řešení záviselo na váhování měření a vyžadovalo vyloučení některých starších údajů; autor je proto označil za předběžné.[5]

Stejná studie upozornila, že spektroskopický průvodce z této předběžné dráhy zřejmě není totožný s průvodcem zachyceným při zákrytech. Předpovězená úhlová vzdálenost totiž neodpovídá zákrytovému měření z roku 1988. Ztotožnění obou detekcí tak není potvrzeno.[5]

Washingtonský katalog dvojhvězd (WDS) eviduje také vzdálenější vizuální složky B a C. Při měření v roce 2011 byla složka B od A vzdálena 71,7″ a složka C 52,7″. Jde o jiné objekty než blízký průvodce zachycený při zákrytech.[6] Katalog zahrnuje fyzické i optické dvojice a soustavy s nevyjasněným vztahem složek; samotné katalogové označení proto nedokládá gravitační vazbu.[7]

Jméno pochází od Taygeté, jedné z Plejád v řecké mytologii. Pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro jména hvězd schválila 21. srpna 2016 podobu Taygeta pro složku 19 Tauri Aa.[3]

  1. 1 2 MELIS, Carl; REID, Mark J.; MIODUSZEWSKI, Amy J. A VLBI resolution of the Pleiades distance controversy. Science. 2014, roč. 345, čís. 6200, s. 1029–1032. Dostupné online. doi:10.1126/science.1256101. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 WHITE, T. R.; POPE, B. J. S.; ANTOCI, V. Beyond the Kepler/K2 bright limit: variability in the seven brightest members of the Pleiades. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2017, roč. 471, čís. 3, s. 2882–2901. Dostupné online. doi:10.1093/mnras/stx1050. (anglicky)
  3. 1 2 Naming Stars [online]. International Astronomical Union [cit. 2026-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 RICHICHI, A.; CALAMAI, G.; LEINERT, Ch. New binary stars discovered by lunar occultations. Astronomy and Astrophysics. 1994, roč. 286, s. 829–837. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 TORRES, Guillermo. Spectroscopic Monitoring of Rapidly Rotating Early-type Stars in the Pleiades Cluster. The Astrophysical Journal. 2020, roč. 901, čís. 2, s. 91. Dostupné online. doi:10.3847/1538-4357/abb136. (anglicky)
  6. ↑ Washington Double Star Catalog: 00–05 hour section, WDS 03452+2428 [online]. United States Naval Observatory [cit. 2026-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ The Washington Double Star Catalog: Introduction and Growth of the WDS [online]. United States Naval Observatory [cit. 2026-09-14]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]